Žádná provize z vašich tržeb
Objednávky se platí přes poskytovatele plateb, kterého si připojíte, a peníze jdou na váš účet. Účtujeme za modul, za provozovnu a za měsíc. Váš nejrušnější večer vás nestojí víc.
Kavárna, která platila za šest nástrojů
TapTime začal v zázemí kavárny s dvanácti stoly v sofijské čtvrti Lozenec v zimě roku 2024. Majitelka, kamarádka našich zakladatelů, nám ukázala své měsíční faktury: tvorbu QR menu, objednávkovou aplikaci, která si brala podíl z každé objednávky, rezervační widget účtovaný za každého hosta, aplikaci na razítkové věrnostní karty, nástroj na tvorbu webu a externistu na Google Ads, jehož reporty nikdy neseděly s rezervacemi na tabuli. Šest nástrojů, šest přihlášení, šest faktur – a ani jeden z nich nevěděl, že host u stolu číslo čtyři má věrnostní kartu.
My dva, kteří jsme firmu založili, jsme předchozí desetiletí stavěli platební a rezervační systémy pro jiné. Věděli jsme, že problém není v tom, že by ty nástroje byly špatné. Problém je, že každý z nich vznikl pro trh, kde si podnik může dovolit vývojáře, agenturu a druhého manažera, který to všechno slepí dohromady. V Sofii, v Tbilisi, v Almaty je vývojářem, agenturou i druhým manažerem sám majitel.
Sepsali jsme tedy, co by jeden účet musel pro tu kavárnu zvládnout: otevřít menu z kódu, přijmout objednávku i platbu, zobrazit lístek v kuchyni, vyvolat číslo v sále, zarezervovat stůl z Instagramu, orazítkovat kartu u pokladny a říct Googlu, která reklama hosta přivedla. Pak jsme sepsali pravidla, která neporušíme: žádná provize z objednávek, žádný poplatek za hosta, žádný poplatek za zřízení, žádná smlouva a každá obrazovka nejdřív v jazyce majitele, a teprve potom v našem.
První verze běžela v té kavárně na jaře 2025 s menu, plánkem podniku a razítkovou kartou. Kuchyňský displej přibyl v létě, protože se šéfkuchař pořád ptal, proč je objednávka v telefonu číšníka, a ne na zdi. Rezervace termínů přišly, když se holič o dvě ulice dál zeptal, jestli by stejná rezervační stránka nemohla fungovat pro křesla místo stolů. Měření konverzí přišlo, když první majitelka začala kupovat reklamu a chtěla o ní znát pravdu.
V roce 2026 už stejný účet běžel v Gruzii, Turecku, Kazachstánu, Uzbekistánu a na západním Balkáně – všude s vlastní měnou, vlastními bankami a peněženkami a vlastním jazykem na každé stránce pro hosty. A to je pořád celá myšlenka: jedna platforma, stavěná od podniku směrem ven, pro trhy, kde se nikdo jiný s lokalizací neobtěžoval.